EKOLOGIE LIDSKÉHO NITRA

"Hlídej svoje myšlení, neboť ono tvoří tvá slova. Hlídej svá slova, protože ona tvoří tvé činy. Hlídej své činy, neboť ony tvoří tvoje zvyky. Hlídej své zvyky, protože ony tvoří tvoje chování a hlídej svoje chování, neboť ono je základem tvého životního stylu."

Správný životní styl je výsledkem kultivace ducha a ducha lze kultivovat prostřednictvím podnětů, které přicházejí skrze smyslové vnímání, například sluchem nebo zrakem. Naslouchání příjemným zvukům a pohlížení na příjemné věci vede k duševnímu klidu a harmonii. Schopnost rozpoznat příjemné podněty závisí na čistotě myšlenek. Čím je mysl kultivovanější, tím jsou myšlenky jasnější. Povahu myšlenek nejlépe vyjadřují slova a proto platí: "Čeho je srdce plné, tím ústa přetékají."

Kultivovaný duch vždy přirozeně směřuje k vyšším hodnotám a postupně se stává jemným a vznešeným. Jemný člověk rozpoznává i to nejnepatrnější předivo vztahů a souvislostí a proto rozumí sobě i světu. Vznešený člověk se řídí vyššími morálními principy a proto mění k lepšímu sebe i svět. Hodnoty se vztahují ke třem aspektům, které dohromady utvářejí lidskou celistvost. Jsou to: tělo, duše a duch. Tělo je vše, co souvisí s fyzickým tělem. Duše je vše, co souvisí s emocemi a duch je vše, co souvisí s duchovnem. Tělo se nejlépe kultivuje jídlem a cvičením. Duše se nejlépe kultivuje mezilidskými vztahy a uměním. Duch se nejlépe kultivuje přírodou. Pokud některý z aspektů není naplněn, člověk strádá.

Protikladem ke kultivaci ducha je neduchaplná zábava, která neklade důraz na hodnoty ale na emoce. Nekultivovaný duch nerozumí hodnotám a odmítá je a místo nich dává přednost emocím. Emoce vyplňují prázdnotu, která vzniká z nedostatku hodnot. Jakmile emoce vymizí, prázdnota se opět vrací a nastává nekonečný koloběh honby za emocemi.

Člověk se má radovat každý den. Ze slunce na nebi, z květiny na stole, protože obojí není samozřejmé, obojí je zázrak. Ten, kdo tento zázrak nedokáže vnímat a považuje ho pouze za každodenní samozřejmost, je ochuzen o krásu světa a radost ze života. Schopnost radovat se z maličkostí není naivitou, protože jak pravil Michelangelo: "Dokonalost se skládá z maličkostí, přičemž sama dokonalost není maličkostí."

 

O SPROSTÝCH SLOVECH

Sprostá slova byla, jsou a budou stálou součástí mluveného i psaného projevu. Používají se v situacích, které jsou v rozporu s přáním a vůlí člověka. Tento rozpor vyvolává vnitřní střet, který je prožíván velmi intenzivně a nepříjemné pocity z něj plynoucí jsou tak velké, až způsobují duševní a fyzické napětí. Tento nepříjemný stav vede k nutkavé potřebě situaci okamžitě řešit a to jakýmkoli prostředkem. V takovém okamžiku je jedním z možných východisek právě použití sprostých slov. Po jejich užití se napětí snižuje a nastává buď částečná nebo úplná úleva, ačkoli na skutečnosti, která je zdrojem konfliktu, se touto reakcí nic nemění.

Potřeba používat sprostá slova je důsledkem konfliktu mezi vnitřními hodnotami člověka a jejich rozporem s vnější realitou. Sprostá slova dokáží tento konflikt zmírnit a to proto, že obsahují významy, které snižují důležitost toho, co je zdrojem nepříjemných pocitů. Je to strategie, jejímž cílem je alespoň ponížit význam toho, co je nepříjemné, když už není možné v danou chvíli konflikt vyřešit jiným způsobem.
Z tohoto důvodu sprostá slova v sobě nesou dehonestující významy. Často se týkají věcí odporných, intimních nebo těch, které jsou považovány za společenské tabu. Příkladem mohou být slova mající souvislost s vylučováním, se sexem nebo mentálními schopnostmi člověka.

Sprostá slova mohou být používána i jako takzvaná slovní vata. V takovém případě jsou nadužívána v běžné hovorově mluvě a zpravidla mají význam prázdných frází, jejichž účinek mluvčí vnímá oslabeně, protože je užívá automaticky. Tato forma se nejčastěji vyskytuje v rámci určité komunity, jejíž členové se tímto způsobem navzájem mezi sebou identifikují a současně se vymezují vůči svému okolí. Ačkoliv se může zdát, že původní význam sprostých slov je v tomto případě potlačen, ve skutečnosti se opět jedná o jeden z projevů vnitřních rozporů. Jedinec na jedné straně staví sebe jako svobodné individuum, které má právo vyjadřovat se bez omezení a na druhé straně pociťuje tlak, který na něj vytváří společnost svými normami a konvencemi. Proto se tento slovní projev nejčastěji vyskytuje u dospívající mládeži, u níž je tento konflikt pociťován nejsilněji.

Nutnost a četnost používání sprostých slov závisí na míře emocionální a etické vyzrálosti člověka. Kdo dokáže být v souladu s každodenní skutečností, kdo umí přijmout její rozpory a konflikty, kdo je schopen je pochopit a poučit se z nich, ten se nedostává příliš často do konfliktů se svým okolím a jeho střety nebývají tak výrazné, aby v něm vyvolávaly potřebu uchylovat se k sprostým slovům.

OTÁZKY:

 

PŘÍČINY SOUČASNÉ KRIZE A JEJÍ ŘEŠENÍ

V článku "Krize evropská a (nejen) dluhová" polemizuje komentátor Hospodářských novin Jan Macháček s ekonomem Tomášem Sedláčkem. Pan Sedláček si myslí, že současná krize je především krizí dluhovou, jejíž příčina je v nepřiměřenosti (" ... jak rafinovaně nasytit syté"), zatímco pan Macháček vidí kořeny této krize v neefektivní politice ("... eurozóna je nedovařené a nestabilní (dovnitř i navenek) institucionálně-politické schéma"). Co když jsou ale všechny tyto příčiny pouze následky jiných příčin? Není tato krize především krizí odpovědnosti? Finančníci i politici (státy) se chovali nezodpovědně, protože podporovali životní styl založený na nepřiměřenosti a tato nepřiměřenost způsobila finanční a posléze i politickou nestabilitu. Projekt společné Evropy není v současné podobě akceschopný. Tato neakceschopnost evropských politiků se však projevila již mnohem dříve. Příčinou dnešní nestability je politická nezodpovědnost, která umožnila naprosto flagrantní porušování maastrichtských kriterií, která měla být zárukou stability Evropy a eurozóny. Pokud by byla tato kritéria dodržována, nemohla by nastat krize takových rozměrů a nebyla by ohrožena samotná existence eura. Stejně tak by neexistoval řecký, španělský, či italský "problém".

V článku "Procházíme transformací, ne krizí, říká profesor jezuitské univerzity z New Yorku" se uvádí, že se nyní nacházíme ve fázi ekonomické transformace (nikoli krize), která následuje po ekonomickém a technologickém rozmachu tří odvětví, během nichž společnost prošla epochou zemědělství, epochou průmyslu a nakonec epochou služeb. Pokud se budeme zamýšlet nad cestami budoucího vývoje, můžeme vyjít z předpokladu, že to co člověk potřebuje ke svému životu mu poskytuje zemědělská výroba, průmyslová výroba a sektor služeb. V budoucnosti tedy budou existovat všechny tyto sektory, ale s největší pravděpodobností projdou právě již výše zmiňovanou transformací. Tato transformace bude muset reagovat na výzvy současnosti. Zásadní otázkou, je otázka udržitelnosti. Začíná být jasné, že současný západní ekonomický model výroby a spotřeby je neudržitelný a ani ho nelze mechanicky okopírovat a přenést do jiné části světa, protože tento model má svoje limity. Tyto limity vycházejí z omezenosti stávajících kapitálových a přírodních zdrojů a také ze schopnosti přírody absorbovat negativní vlivy lidské činnosti. Proto musí dojít k transformaci současného ekonomicko-společenského systému tak, aby došlo k přeměně výroby a spotřeby na novou kvalitativní úroveň, která bude zohledňovat udržitelnost života, ekologickou šetrnost a bude zdůrazňovat odpovědnost nejen vůči těm, kteří žijí ale také těm, kteří se teprve narodí.

V článku "Odborníci vidí budoucnost lidstva v ekologickém zemědělství" se píše: "Během několika desetiletí zřejmě bude muset lidstvo přejít na principy ekologického zemědělství. Potraviny vyrobené z průmyslově hnojených surovin prý nahradí v regálech obchodů bio produkty. Ropy, ze které se umělá hnojiva vyrábějí, totiž nezadržitelně ubývá. Zároveň ale mizí také zemědělská půda." Ze zmíněné citace lze odvodit, že budoucí zemědělství bude založené na nižší spotřebě ropy a s největší pravděpodobností na vyšším podílu geneticky modifikovaných plodin. V oblasti průmyslové můžeme očekávat zásadní změny například v automobilovém průmyslu, který bude muset reagovat na překážky bránící v mobilitě. Například přeprava osobním autem po městě bude neefektivní kvůli vysoké hustotě dopravy, nedostatku parkovacích míst a vysokých provozním nákladů.

Také hromadná výroba zboží bude muset přejít od kvantity ke kvalitě a dlouhodobé životnosti, v opačném případě nebude dostatek surovin pro výrobu zboží rychlé spotřeby. Dále bude kladen větší důraz na "ekologický původ" zboží s ohledem na jeho dopad na životní prostředí. Při rozhodování o osobní spotřebě bude do popředí vystupovat fakt, že nejekologičtější je takový produkt, který se vůbec nevyrobí.

Z uvedených příkladů vyplývá, že pokud dojde k odpovědnějšímu přístupu lidstva k sobě samému i k okolnímu světu, pak nás čeká nová kvalitativní epocha, kterou bychom mohli označit symbolem "e", přičemž toto "e" bude mít na rozdíl od současnosti na prvním místě význam ekologický a až poté ekonomický a bude zahrnovat nejen "ekologii světa" ale také "ekologii ducha".